1945 a dál aneb Konec války nelze nafilmovat

Přerov patří k filmové tématice  - a je to právě v Přerově, kde začíná 1. května 1945 Květnové povstání českého lidu. Stejně rychle jako krvavě ho němečtí vojáci potlačili - a vyvěšují plakáty.

Dějiny ale běží mnohem rychleji než filmový pás, a tak zanedlouho obrněná německá armáda mizí a místní fabrika nese opět hrdě jméno Optikotechna.

Admirál Dönitz, hlavní představitel skomírající říše píše v denním rozkazu: "...Proti Angličanům a Američanům musím bojovat, pokud mi budou bránit v boji proti bolševikům." Ač zločinec, měl naprosto jasnou představu, co jsou bolševici zač.

Ze západu od Aše naši republiku už od 18. dubna osvobozují Američané.

Od východu naopak už velmi dlouho probíhá anexe Sovětským svazem - už koncem roku 1944 (po předchozím "svobodném" referendu o připojení Zakarpatské Ukrajiny k SSSR) odtud vyhnali Sověti československé představitele. Rusofil president Beneš a jeho parta s tím souhlasili.

Češi většinou Rudou armádu upřímně vítají - ať už nadšení komunisté, nebo naivní část slušných lidí. Ti ostatní ne - jsou svědky toho, jak rudí vraždí nevinné, znásilňují, rabují. Jistě ne všichni, jistě ne všude.

Prahu od noci z 5. na 6. května začíná osvobozovat ROA - Ruská osvobozenecká armáda generála Vlasova. Teprve když je téměř po všem, přijíždí 9. května Rudá armáda taky Prahu "osvobodit".

Je 9. květen. Němci už dvakrát podepsali bezpodmínečnou kapitulaci. Zbytky wehrmachtu mají jedinou starost - utéci před bolševiky do amerického zajetí. Sluníčko svítí, lidé se radují.

Ždírec nad Doubravou po sovětském bombardování

Sovětské letectvo bombarduje bez příčiny Vysočinu. Nezůstalo u bombardování - hrůza pokračovala ostřelováním. Václav Fidler ze Ždírce nad Doubravou o své obci píše:

 "Hloubkový stíhač kropil malé chaloupky z kulometu. Střely pronikly do chléva, kde zasáhly všechny: těhotnou matku, sousedku, devítiletou dceru a sedmiletého syna. Matka s dcerou přežily. Okolo stavení bylo šest kráterů."

Výsledek "osvobození": 23 mrtvých (8 malých dětí), ze 163 stavení bylo 29 zcela zničeno, dalších 70 neobyvatelných, zbytek poškozen. Zničena trafostanice, obec bez proudu.
Nálet zažil také sousední Krucemburk: další desítky mrtvých a zcela zničených domů - včetně školy. Podobnou bratrskou pomoc Sovětů přijalo taktéž Velké Meziříčí, Velká Bíteš, Nové Město na Moravě, Hrotovice a Křižanov.

Jak tohle všechno souvisí s amatérskou filmařinou? Neuplynou ani tři roky od těchto událostí a plody sovětského úsilí poznáme. Tady se zatím teprve připravuje půda.

Jestli čekáte, že tady napíšu otřepanou frázi o "poválečné obnově československého průmyslu", čekáte marně. Ano, československý průmysl se od roku 1945 obnovoval, ale druhá světová válka - ta trvá dodnes. Aby skončila, musely by vítězné mocnosti s poraženou Říší uzavřít mírovou smlouvu. Už jste o nějaké takové slyšeli? Tož se vrátíme k tomu průmyslu.

29. října 1945 Dr. Eduard Beneš podepisuje dekrety o znárodnění velkých průmyslových podniků a peněžnictví a dekret o závodních radách. Začíná čtyřiačtyřicetiletá cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly. Do pekel výrobků nekonkurenceschopných, případně nedostatkových - podpultových. Než ale  továrny i know-how zastarají, budovatelé z nich vyždímou, co se dá.

Vrátíme se k promítačce Almo 16 mm Antonína Löschnera v Modřanech u Prahy, jehož továrna je uloupena v roce 1946 a přičleněna k Meoptě do Přerova.
- Ale v Přerově je přece Optikotechna!?
- Inu, copak nevíte, kdo teď drží pevně kormidlo průmyslu? Prostě je to Meopta národní podnik, bývalá Optikotechna!

Prohlédněte si pěkný snímek Almo 16, který mi poslal ze Slovenska pan Pavol Tomašovský spolu s dalšími ze své sbírky a s popisem. Panu Tomašovskému moc děkuji!
Model má ještě ramena na menší cívky o kapacitě 500 m filmu. Na ovládacím panelu jsou už tři přepínače, předchozí model měl pouze dva.

ALMO 16 - poslední typ vzniklý před "znárodněním", výroba do r. 1947 - foto pan Pavol Tomašovský

EF22

2 x EBL21

Zesilovač u tohoto typu je Bellton 010-V1,
elektronky EF22, ECH21, AZ1
a 2 kusy EBL21.

ECH21

AZ1

OLKA - prohlížečka pro osmimilimetrový film


Přidávám jednu drobnou hádanku pro znalce. Prohlížečku, kterou popisuje následující prospekt, se mi nepodařilo nikde objevit. Výrobek, údaje o výrobci a roku výroby, ani další obrázky jakoby neexistovaly.

Jediný obrázek široko daleko

Dočteme se, že světelný je zdroj 6V/6W

Dovolím si odhadnout, že výrobcem může být Optikotechna, ale je to vaření z vody. Uvítám jakékoliv upřesnění, materiály - a samozřejmě i nabídku samotné prohlížečky OLKA


Somet 8 - II

Somet 8 - II SOMET

Film:               1 x 8 mm v kazetě

Objektiv:        Meopta 1:2.8, f = 12 mm

Pohon:            Mechanický na pero

Frekvence:      16 snímků/vteřinu














 Jedná se o typ II, který nemá počítadlo. Tuto pozoruhodnou kameru vyrábějí v Trnovanech u Teplic od roku 1946. Při srovnání s krabičkou sirek se až nechce věřit, jak daleko dospěla miniaturizace.

80 x 80 x 40 mm3, váha 470 gramů, v. č. 550101704

Spoušť je nahoře

Vpravo dole na kolíčku chybí vytahovací kroužek

Vnitřek a řemínek na ruku

Somet 8 - III

 U typu III přibylo oproti typu II počítadlo, jinak je s ním identický. Během roku 1946 je Somet přiřazen pod Meoptu. Výrobcem kamery na následujících snímcích je tedy Meopta Trnovany, jak je vidět na štítku u objektivu. Národní podnik Meopta se ani desítky let potom nezmůže na to, aby uvedl na trh kameru na kazety s osmimilimetrovým filmem.

Somet 8 - III Meopta

Počítadlo je vlevo dole

Útroby - kazeta s filmem je vpravo nahoře

Pohon? Stačí natáhnout pero.

Miniaturní mechanický zázrak v. č. 550103410

Admira 8 C - výrobce Jindřich Suchánek Brno

Admira 8 C

Film:               2 x 8 mm na "denní" cívce
Objektiv:        Mirar 1:2.8, f = 12,5 mm Optikotechna, později Meopta
Pohon:            Dvojité tažné pero s bezhlučným natahováním
Frekvence:      8 až 64 snímků/vteřinu, nastavitelná spojitě, nebo jednotlivé snímky
Cena               4190 Kč

"Céčko" je poslední Admira vyráběná firmou JSB. Ta s výrobou nového typu začala v roce 1946, a tak část těchto kamer má ještě objektivy Mirar se značkou Optikotechna. Objektiv kamery na snímku už nese značku Meopta.

Nejen na čelním štítku, ...

... ale i na cívce je patrné, že má toho kamera hodně za sebou.

Výrobní číslo 49091286

Objektiv Meopta Mirar číslo 444193

V koženém pouzdru jako v peřince ...

Končí doba, kdy schopní a nadšení průkopníci dokázali vytvořit ve svých dílnách a továrničkách malé mechanické zázraky.

"Komunistická strana nemá v úmyslu střední stav zničit, jak to tvrdí o nás naši nepřátelé, nýbrž má zájem na silném, prosperujícím živnostenstvu, jehož oprávněné požadavky jsme vzali do svého programu a budeme je se vší rozhodností také prosazovat"

(Klement Gottwald na sjezdu živnostníků, Rudé právo 26.února 1946)

Od počátku čtyřicátých let

Když se buduje socialismus a nepřítel nespí, musí jít výroba nějakých zatracených amatérských kamer a promítaček stranou. Uvědomělý dělník v optické továrně musí (rád a nadšeně) vyrábět puškohledy, zaměřovače nebo periskopy, tolik potřebné pro vítězná tažení wehrmachtu. Zvlášť když má továrna, ještě nedávno Optikotechna, zbrusu nový vývěsní štít: Hermann Göring Optische Werkzeuge.

Přesto se výroba kinotechniky, filmů a různých pomůcek nezastavila, byť zpomalila z klusu až na plazení. Nabídka obchodníků je opravdu bohatá - tedy prozatím ...

Někoho by mohla zmást jména ulic v reklamách. Třeba ulice, která se jmenuje po maršálu pruského krále Fridricha II, Schwerinovi, to je přece bývalá prvorepubliková Fošovka - tedy třída maršála Foche, v roce 1919 velitele dohodových armád. To příkoří v názvu nacisté museli napravit. Ani netušili, že zanedlouho přijdou napravovat jiní lumpové a než bude na nárožích napsáno "Vinohradská", pověsí tam na čas "Stalinova".

"Bismarckova" nahradila na čas (nepřátelskou!) "Francouzskou", a podobné změny prodělalo mnoho dalších ulic. Pro pořádek dlužno napsat, že v mnoha jiných případech nacisté názvy pouze vrátili do podoby, kterou ulice nesly ještě před jiným nacionálním běsněním - totiž tím českým v roce 1918. Mnoha ulicím také zůstal název za Protektorátu nezměněn - k nevíře je to například u Americké.

V pověstné "Perlovce" v Praze obvykle dámy nabízejí
(jistě i kinoamatérům) služby zcela odlišné,
paní Růžena Urbanová se ovšem na pánské návštěvy
těší ve vší počestnosti.

Nám dobře známá brněnská továrna Jindřicha Suchánka zhmotňuje touhy kinoamatérů už deset let

 Je na čase představit další podnik, továrnu Antonína Löschnera v Modřanech u Prahy - zkráceně ALMO.

Reklamu má pěknou, podíváme se na jeho výrobky jemné mechaniky, vyvinuté konstruktérem Zdeňkem Kavanem:

Promítačka ALMO 16 mm

Podstavec němé promítačky tvoří odnímatelný díl -

zvukový adaptér se zesilovačem. 

Film:               16 mm

Objektiv:        Pronar 1,6/50
Žárovka:        120 V/ 250W

Adaptér se zesilovačem

Komplet ALMO 16 ve dvou kufrech

Promítačka ALMO 8 mm

ALMO 8 mm s transformátorem

Film:               8 mm

Objektiv:        Pronar 1,6/50
Žárovka:        120 V/ 250W

Musím přiznat, že  informací o promítačkách ALMO 16 i ALMO 8 víc nemám. Snad časem - takže doporučuji trpělivost a neslibuji ani tolik co vlk - ten, co sliboval.

Z Továrny na jemnou mechaniku Carl Zeiss, později Somet, v Trnovanech u Teplitz-Schönau
dodávají na trh další z řady stroječků, co umějí rozhýbat mrtvé obrázky

Továrnu postavili v roce 1940

Promítačka SOMET 8

Pohled na předek s logem SOMET

Film:        8 mm

 

Objektiv  Polar       1,6/18 mm

Žárovka12V/35W          (paticeBa15s)

Rozměry:  220 mm x 160 mm

x 160 mm

Váha:     4 kg                         

                   

Pohled zleva

Pohled zprava

Vypínače jsou vzadu

Objektiv Polar 1:1,6  f = 25 mm
(tento pochází z pozdější doby, v.č. 029280)

Odnímatelný reflektor

Nakonec si prohlédneme ještě výrobek továrny ETA, která stojí na rozhraní pražských Vršovic a Nuslí:

Požární vodárenská věž firmy ETA

Dělníkům a technikům v této radiotechnické továrně ETA sotva přijde na mysl, že se za nějakých sedmdesát let bude takovými prazvláštními přístroji (jak z jiné planety) zaznamenávat obraz kriminálního seriálu Expozitura v místech, kde pracují, a že jejich továrnu bude znát celý národ z "televise" - ovšem jako základnu kriminálky!

Začátkem 40. let je tato fotografie dalekou budoucností.
Zatím se do té vzdálené budoucnosti chystají nové generace a maminky na to mají štempl!

Promítačka Pictureta

Jediná promítačka vyráběná v podniku ETA

Film:               16 mm

Objektiv:        Pronar 1,6/50
Žárovka:        120 V/ 250W

Nezvuková, ale krásná!

Detail loga

Výroba Picturety je na samém počátku 40. let ukončena. Říše potřebuje kovy na úplně jiné výrobky…

Ani v ostatních továrnách to není jiné. Už jsem se na blogu zmínil o zakladatelích přerovské Optikotechny. Jeden z nich, Alois Mazurek, je často vyslýchán a v roce 1942 dokonce z továrny propuštěn. Znalosti a zásluhy se v podobných režimech necení ...

Zdaleka ne poslední kniha Karla Kameníka

Amatéři, kteří nemají náladu si pročítat Mein Kampf, si mohou listovat v některém ze 3000 výtisků prvního vydání knihy Karla Kameníka Amatérský film od A až do Z.
















To, že ubývá promítaček a kamer, moc lidi nebolí. Mají jiné starosti, kromě obav o své životy a také osudy svých blízkých začíná být vysoko do žlabu. Plánované socialistické hospodářství funguje naprosto stejně v každé době. Jsou stanoveny maximální ceny, ovšem zboží za ně není k mání. Už od roku 1939 existuje lístkový systém s neustále se zmenšujícími příděly potravin, oblečení, obuvi, mýdla. Čechoslováci si ho budou užívat 14 let!
Mezi lidmi koluje vtip: "Proč Němci zavedli lístkový systém? Proto, aby posloužil v nouzi, kdyby selhal černý trh."
Na černém trhu je všeho dost, ale za ceny tržní. A ty se, jak léta ubíhají, šplhají i přes hrozbu drakonických trestů závratně vzhůru. V roce 1944 dospěly do následujícího stavu:

	Maximální stanovená cena (K)	Cena na černém trhu (K)
Vepřové maso (1 kg)	21,-	600,-
Mléko (1 l)	1,40	30,-
Máslo (1 kg)	35,20	1200,-
Chléb (1 kg)	2,90	25,-
Cukr (1 kg)	8,-	400,-
Vejce (kus)	1,25	30,-

Vše, co obsahovalo tuky, byl luxus. Včetně mýdla.

20. listopadu 1944 podnik Hermann Göring Optische Werkzeuge o vlásek unikl americkému bombardování pouze proto, že Němci natáhli plachty s červeným křížem nejen přes střechu sousedního zdravotního střediska, ale i na budovu továrny. "Liberátory" B 24 tak shodily náklad bomb o kus dál.
Není divu - 87 procent výroby tvořily válečné zakázky, dělaly se tam třeba zaměřovače. Například v  roce 1944 byl vyfakturován prodej jediného kinoprojektoru OP 16, a dvě opravy.

Na závěr dnešního příspěvku si poslechněte Jiřího Voskovce a Jana Wericha z vysílání Hlasu Ameriky. 

Cedulka povinně umístěná na osu pod ladící knoflík rádia