Ledvinky

Za konzultaci k příspěvku děkuji panu Marku Boháčovi.

Pan Jindřich Suchánek držel krok s vývojem amatérské filmové techniky ve světě, a tak si zájemci počínaje rokem 1935 mohli zakoupit kamery, které se sice dodávaly s brašnou - ale bez ní se mohly nosit v kapse! Měřily i s objektivem jen cca 12,5 cm x 9 cm x 4 - 4,5 cm.

Ledvinky se vyráběly jak pro film šíře 9,5 mm, tak i pro nový formát zaplavující svět - osmičku.

• Prvně jmenované měly tenčí tělo (4 cm) a film 9,5 mm byl uložen v kazetě.
• Druhé, tlustší - 4,5 cm, byly určené pro cívky s 16 mm filmem, který se exponoval při natáčení pouze na jedné polovině. Pak se otočil a natáčelo se na zbylých 8 mm. Po vyvolání stačilo oboustranně perforovaný pás podélně rozříznout. Tento druh 16 mm pásů (2 x 8 mm a později DS8) se používal a používá v cívkových kamerách dodnes:

Film 2 x 8, šíře 16 mm, oboustranná perforace

_________________________________________________________________
Z webových stránek pana Vratislava Nohy jsem se dozvěděl,
že existovaly nejméně tři varianty 9,5 mm Ledvinek, a to:

• starší s koženým polepem - bez nastavitelné snímací frekvence
• s černým čeřínkovým lakem
• s šedým čeřínkovým lakem

Foto černých je z ceskefoto.estranky.cz, foto šedivé je z 8mm.wz.cz

_________________________________________________________________

Je nejvyšší čas podívat se na některé konkrétní Ledvinky podrobně. Nejprve (pro porovnání osmičky a devětapůlky) společný pohled zpředu, a dále detail laku:

Vlevo Ledvinka 8 mm, vpravo 9,5 mm

Čeřínkový lak

_______________________________________________________________________________________

Admira Ledvinka 9,5 mm

 
Film:               9,5 mm v kazetě

Objektiv:        Steinheil München Cassar 1:2,8 f = 2 cm

Pohon:            Mechanický pružinový, natahování kličkou

Frekvence:      8 až 32 snímků/vteřinu, nastavitelná spojitě,
                      nebo jednotlivé snímky
Cena              1250 Kč

_______________________________________________________________________________________


Admira Ledvinka 8 mm

Film:               2 x 8 mm na světlotěsné cívce

Objektiv:        Steinheil München Cassar 1:2,8 f = 1,25 cm

Pohon:            Mechanický pružinový, natahování kličkou

Frekvence:      8 až 64 snímků/vteřinu, nastavitelná spojitě,

                      nebo jednotlivé snímky

Cena              1350 Kč

 

 _______________________________________________________________________________________

Kamery Čechoslovákům rok 1935 přinesl pěkné. Horší to bylo s událostmi, které mohli kameramani natáčet. Parlamentní volby u nás vyhrála Sudetoněmecká strana, začalo se budovat opevnění, presidenta Masaryka nahradil rusofil Beneš a za hranicemi nacisté obnovili Luftwaffe a přijali dva norimberské zákony.

Byl to ovšem i rok, kdy se narodili mj. Jana Werichová, Jiřina Šiklová, Luciano Pavarotti, Elvis Presley, Woody Allen a Alain Delon. Martin Frič natočil pěkný film, v němž loupežný vrah vystupuje jako národní hrdina - takovými "jánošíky" se bohužel filmový i literární svět hemží dodnes. Abych nezapomněl - taky tehdy vznikl v Praze dodnes funkční klub chovatelů pudlů :-) 

_______________________________________________________________________________________

Ještě něco málo o roce 1932

Narodila se moje maminka, bez které bych nebyl ani já, ani tenhle blog :-)

Svůj první křik na tomto světě spustili například i Miloš Forman, Josef Mašín, Waldemar Matuška, Miroslav Švandrlík, Zdeněk Borovec, Ján Roháč, François Truffaut, Elizabeth Taylorová. Ve stejném roce ho opustili Josef Šváb Malostranský a Tomáš Baťa.

KODAK (Eastman Kodak Company) přišel s novou osmičkou. Uvedl na trh první filmy, kamery a promítačky formátu 8 mm. Je až neuvěřitelné, že po 80 letech právě tato firma bankrotuje.

Kdo si toho roku chtěl koupit Suchánkovu Akro-Admiru, popsanou minule, pouze v základním provedení, musel mít v peněžence dvě pěkné bankovky:

Když chtěl nadšený amatér Akro s nastavitelnou snímkovou frekvencí, přidal bankovku třetí:

Abyste měli představu o kupní síle těchto bankovek, zde jsou přibližné mzdy ve 30. letech minulého století.
Ačkoliv různé kategorie zaměstnanců tehdy dostávaly týdenní anebo měsíční mzdu, uvádím výplatu měsíční.

Dělník: 850 Kč
Úředník: 1550 Kč
Inženýr: 1750 Kč

Připomenu ještě, že pan Suchánek začal se svým úspěšným podnikáním za hluboké hospodářské krize. Určitě nebylo snadné se prosadit na trhu v době, kdy obchody všeho druhu vázly, mnoho lidí sotva mělo na jídlo a výše zobrazené bankovky se jim ani nedostaly do rukou. Neodradilo ho to, asi si řekl stejně jako Galileo: "A přece se TOČÍ!". Točí se až dodnes, byť úplně jinou technikou.



_________________________________________________________________________________

80. výročí kamer Admira

Podívejte se letos někdy večer, až bude bezmračná obloha, pozorně na Velký vůz. Astronomové nechť mi prominou, že przním Velkou medvědici a zůstávám u lidového pojmenování. Oj Velkého vozu sestává ze tří hvězd. Třetí od konce oje, nejbližší k čtveřici vozu, se jmenuje Alioth.

Světlo, které dopadne na sítnici vašeho oka, se z Alioth vydalo na pouť k Zemi v roce, kdy začala éra československých amatérských filmových kamer Admira. Právě tehdy vznikla ta úplně první. V brněnské továrně pana Jindřicha Suchánka, nadmíru schopného konstruktéra a podnikatele.

Akro Admira 16 - to je ona. Stala se pro současné sběratele pojmem. V roce 1932 byla moderním přístrojem.

Film:               16 mm

Objektiv:        Steinheil München Cassar 1:2,8 f = 2 cm

Pohon:            Mechanický pružinový, natahování kličkou

Frekvence:      8 až 24 snímků/vteřinu, nastavitelná spojitě, anebo jednotlivé snímky

Suchý popis ještě doplním pastvou pro oči. Jak vidíte, najdou se i barbaři, kteří popíšou kameru bílou barvou. Ještě jsem nezkoušel barvu umýt, abych neponičil původní černý lak. Ale taky na to dojde.

Akro Admira 16 - výklopný hledáček

Akro Admira 16

Akro Admira 16 - výklopná natahovací klička

Akro Admira 16 - hledáček ve složeném stavu

Otevřená Akro Admira 16 a cívky na film

Objektiv Steinheil München Cassar

Poutko je po 80 letech jako nové

Na stránkách http://8mm.wz.cz pana Marka Boháče jsem našel Akro 16 v jiném provedení. Odlišení netkví v objektivu (ten se může našroubovat jiný), ale v upevnění koženého poutka (ucha) s vytlačeným nápisem ADMIRA. Moje kamera ho má na zadní straně, zatímco ta z následujícího obrázku má poutko zcela nahoře.

Akro 16 pana M. Boháče

Tolik tedy k "našemu" prvnímu přijímacímu přístroji, jak se také dobově kamerám říkalo.



_________________________________________________________________________________